همه قسمت‌ها

Jehličnan, který na podzim opadává. Modřín, dřín, verpán. Dřevo na obklady s barvou medu. Modřín je elegán mezi jehličnany. Děda a vnuk pokácí uschlý modřín. Hlučná hoblovka a poraněný prst. Z čeho se skládá hoblík? Co říká o modřínu Mattioli? Modřínová kůra hojí vředy a spáleninu. S pomocí soustruhu nahlédneme pod kůru modřínu. Prostřený modřínový stůl nabídne vedle řezů misku, bochánek z modřínu (jen si kousnout), šperky, samorostlá kladívka a modřínovou sesli. A nakonec historka o srdci z modřínové kůry.

Český mahagon. Strom, který vymírá na grafiózu. Děd a vnuk v jilmovém lese kácí uschlý strom. Nepravidelný list jilmu. Obrázkové dřevo. Zkoumání pařezu. Báseň od Emanuela Frynty o klobásních. Pár slov o nebezpečí práce na cirkulárce. Řez jilmem. Mladý a starý řez. Prostřený stůl jilmovým dřevem. Dřevo s enormními přírůstky. Soustružené kusy. Miska s chybou. Stojan s jilmovým dříkem. Vlna – socha z jilmu. Báseň o židli od Emanuela Frynty. Kořenice, dřevo s výmladky. Dřevo na šperky, dýmky. Práce na soše s dlátem a struhákem. Báseň Marie Zajícové – maminky Martina Patřičného. Proč se vracíme ke dřevu? Protože jsme kdysi dávno byli stromy a dodnes to nosíme v sobě.

Dřevina s nazelenalou barvou. Dřevo houževnaté, tvrdé, dnes skoro plevel. Akát je trvanlivý skoro jako dub. Děda a vnuk na posedu na akátu. Akát, strom bez ptačích hnízd, ale milovaný včelami. Vtroušená dřevina. Suchý akát s otvory od hmyzu. Zlomený akát. Pokácení akátu s Jirkou. Pár slov o sekyrách. Dva druhy sekyr – úzká na osekávání, tlustá na štípání. Sekyra teslice. Jak si naštípat dřevo. Prostřený stůl s řezy a odbočujícími větvemi. Řezy akátovými boulemi. Mísa z akátu. Zbytek špalku z akátu. Topůrko z akátu. Akátové šperky. Zelená barva dřeva v řezech akátu, katalpy a škumpy. Stroj na měření pevnosti dřeva. Modřín nevydržel, švestka nevydržela, akát? Vydržel! Rozloučení Jitřní promluvou ke stromu jménem Green od Bertolda Brechta.

Strom s bílou kůrou, posel jara. Hřbitov bříz. Děda a vnuk kácí uschlou břízu. O první sekyrce a snězené kůře. Pár slov o soustruhu na dřevo. Soustružení misky z březové kulatiny. Ozdoba pálením. Prostřený stůl s řezy a odbočením větve. Řez boulí na bříze. Němý sluha z březového dřeva. Jak bříza podléhá zkáza. Březová spárovka. Březový korbel a březová miska. Vernisáž výstavy v Národním muzeu a Jaroslav Hutka hrající píseň Stůj, břízo zelená. Mattioli, březové větve na trestání provinilců, březová voda na čištění ran. Neznámé verše o bříze. Březové dřevo do krbu a úvaha o ženách, kterým žádný kluk nenapsal báseň na březovou kůru.

Svalnatý kmen a tenká kůra. Nejtvrdší dřevina u nás. Děd s vnukem na vozíku jedou za habrem. Rozdíl mezi bukem a habrem. Koupání habru v sudu. Habr je pod kůrou vrásčitý. Výroba závitů na soustruhu. Starý a nový nástroj na řezání závitů. Prostřený stůl se základními řezy. Habr nemá barevně odlišené jádro. Vady ve dřevu habru. Z habru se dělají hoblíky. Miska z habru. Srovnání tvrdosti olše, jilmu a habru s pomocí řezu nožíkem. Nepojmenovaná socha z habru před dokončením. Stolek z habru, každá noha je schválně jiná. Třebechovický betlém a jeho habrové převody. Rozloučení u krbu o oblibě dřeva.

Dřevo vrby se podobá dřevu topolu. Lehké a měkké. Cesta za padlou vrbou. Záběry vrby v zimě, když ještě stála. Chůze po padlém stromu. Svlékání vrby z kůry. Rozřezávání kmene vrby – místo pilin vata. Dlabání mísy z vrbového dřeva. Okříny, troky se dělaly z topolu. Základní řezy a řez hlavou košíkářské vrby. Leštění plastiky z výstavy. Na Patřičného výstavách je dotýkání dovoleno! Košíky. Ohořelá plastika. Rozloučení venku u ohně.

Pařezy po poražení se zbarví do červena. Vznik bájí o vílách ukrytých ve stromech. Poznání olše podle šištiček, jív. Lepkavé listy. Dřevo olše má rád červotoč. Na vzduchu tmavne a pod vodou je věčné. Rozštípnutí kmene. Řezání na cirkulárce. Srovnání barevnosti starého a nového dřeva. Klasikové o olši. Základní řezy. Středový řez s odbočením větve. Starý strom a plástve divokých včel uvnitř. Velká mísa z olše. Vrásčité větve podobné habru. Řez očkovitostí na olši. Šperky z olše. Pohled pod bouli. Socha z olše. Reliéf z olše s názvem „Znak“. Stolek z olše – každá noha jiná. Výroba hlavičky na soustruhu pro Jirku. Ozařovna Roztoky. Rozloučení s kouskem básně o olši u krbu.

Dřevo kaštanu jedlého je výrazně jiné než dřevo kaštanu koňského. Cesta za jírovcem – hostinec Pod kaštanem. Poražený strom a vedle strom mladý. Slova klasika. Za Mattioliho byl jírovec vzácností. Poprvé byl prý sázen ve Vídni roku 1578. Klíněnka – zhnědlé listy. Ukázka jírovce vyhnilého až do větví. Prostřený stůl nabízí základní řezy, misku s nádhernou kresbou, příčný a podélný řez vyhnívajícím stromem. Kresba jírovce zvýrazněná mořidlem. Dřevo jírovce bude teprve objeveno. Jiřík řeže nožem kousky jírovce. Patřičný zkouší řezbářská dláta na dřevu lípy, olše, topolu, jírovce. I jírovec lze použít k řezbářským účelům. Seznámení s typy dlát. Tři základní druhy: ubírací dláta, dláta truhlářská, poslední jsou dláta řezbářská. Rozloučení s básní S. K. Neumanna Kaštan u krbu.

Sestra jabloně, dorůstá větších rozměrů. Pevné dřevo. Zachráněná hruška na návsi. Podzimní listy se zbarvují do ruda. Hruška máslovka rostoucí nadivoko a válení se s Jiříkem po poli. Jiřík štípe hrušku. Nepravé jádro na figurky. Jádro napadené mravenci. Prostřený stůl hrušní. Dřevo je husté, tvrdé, homogenní. Opouzdření zlomené větve. Kresba jako u javoru. Miska z hrušky. Soustružení z hrušky. Závity z hrušky. Štěpina z hrušky s cihlovou vyrudlostí. Plastika z hrušky „S mládětem“. Žádné letokruhy, žádná textura. Citát z Mattioliho. Výroba misky z hruškového dřeva. Rozloučení u krbu. Nerudova báseň „Dědova mísa“ a její srovnání s dneškem.

Dřevo s jedinečnou barvou. Tvrdé a křivé. Švestka není považována za krásný strom. Švestka patří mezi slivoně. Poražení usychající švestky. Dřevo na uzení. Dělení dřeva na cirkulárce. Prostřený stůl a základní řezy. Švestková běl se odřezává. Pruhy ve dřevě švestky. Miska ze švestky ošetřená vysychavým olejem. Novotvary na kmeni švestky. Řez novotvarem. Plastiky ze švestky. Spojení na šroub. Dřevo švestky je tvrdší než dřevo hrušky. Soustružení kuličky ze švestky jako doplněk k javorovému svícnu. Výtvarný štít z buku a švestky na ochranu proti blbosti – vlastní i cizí. Na rozloučení v knihovně přečtený úryvek z knihy Tři kamarádi – o rozkvetlé staré švestce.

Dřevo s fialovým zabarvením. Nejpevnější z jehličnatých dřevin. Kdysi používán na luky. Nejstarší tis stojí v Krompachu. Strom s velkou mytologií. Dovolí žena Miluška rozštípnout její tisový špalek? Vnuk Jiří pomáhá s rozštípnutím. Prostřený stůl má pět chodů. První je tis. Jeho dřevo je těžké a tvrdé. Dalším dřevem je jalovec. Opět fialové zabarvení. Dalším dřevem je jedle. Snadno zaměnitelná se smrkem. Řezy vánočním stromečkem. Dalším dřevem je dřevo douglasky. Používá se na podlahy teras. Poslední jehličnan je thůje. Rozloučení u krbu s autorskou úvahou Martina Patřičného.

Větev lísky lze zaměnit s větví třešně. Existuje ještě líska turecká. Socha volavky z turecké lísky. Dřevo hlohu. Zvláštní tvar listu. Jedno z nejtvrdších dřev. Roste jako srůst kmínků. Velmi malá výtěžnost. Soustružení hlohu. Dřevo bezu. Duše vyhnívá až do větví. Dřevo šeříku. Točivý růst kmene. Nevoní jen květy, ale i dřevo. Díky točivému vzrůstu krásné podélné řezy. Dobře se obrábí. Šeříkové šperky. Řešetlák je spíše keř než strom. Co o něm píše pan Mattioli? Miska z řešetláku po napuštění zezlatoví. Unikátní stolek z řešetláku asi nikdo nemá. Škumpa má dřevo na řezu zelené. Srovnání řezu akátu a katalpy. Šperky z katalpy. Jinan dvoulaločný. Řezy a miska. Na závěr báseň Život je pes od Emanuela Frynty.

Z vyprávění režiséra a spoluscenáristy Bedřicha Ludvíka: Tento film o filmu vám nenabídne pohled na slavné herce, drahou techniku a ohromný štáb. Nic takového jsme při natáčení seriálu Kus dřeva ze stromu neměli. Kameraman Pravoslav Flak točil na kameru, kterou nám zapůjčila produkce Evolution films a jestli stála 100 000 Kč tak je to moc. Měl stativ, ale ten používat jen na takové ty krásné, výtvarné, dřevěné kompozice na stole nebo na točně. Tu jsme speciálně pro tento seriál zakoupili za 600 Kč v Nuslích. Na plac do Debrna jsme s kameramanem Flakem jezdili každý den mým autem. Nabíral jsem ho na Kulaťáku. Dva reflektory nám taky zapůjčil Evolution films. Točili jsme od osmi ráno do osmi večer. Hlavní hvězda seriálu, Martin Patřičný, nám vařil kafe, a my si jídlo koupili cestou v sámošce. Natáčení nám trvalo, i s různými dotáčkami, asi 25 dnů. Nejkrásněji se točilo soustružení dřeva a pak ti dva psi a kočka. Ale já už jsem před tím natočil i nějaké obrázky v zimě a na jaře. Oživení v sále vždycky přineslo natáčení s vnukem Martina Patřičného, s Jiříkem. To se pak vzali psi a vozík-žebřiňáček a šlo se do lesa. Všichni jsme se navzájem stále točili a fotili, až z toho vznikl tento film o filmu, který pak doma, v bývalém dětském pokoji, sestříhala manželka kameramana, Věrka Flaková. Jo, a ještě před tím jsem nahrál, pod dozorem Jana Jiráska, dvě své ústřední písničky – jednu pod úvodní a závěrečné titulky a jednu do předělů do filmu – ta ve filmu nikdy nezazní celá – dokonce ani v tomto filmu o filmu.“